Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k otázce předsmluvní odpovědnosti při ukončení jednání o uzavření smlouvy (culpa in contrahendo)
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1166/2004, ze dne 11.10.2006
Další rozhodnutí: 29 Odo 1335/2005, 25 Cdo 127/2007 a 25 Cdo 4147/2008
i. Předsmluvní odpovědnost
V uvedených rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval otázkou předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu v důsledku porušení předsmluvní povinnosti, konkrétně pak ukončením jednání o uzavření smlouvy
ii. Právní závěry Nejvyššího soudu
a) Ani občanský ani obchodní zákoník obecně institut předsmluvní odpovědnosti neupravují.
b) Na chování potenciálních smluvních partnerů však dopadá tzv. obecná prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., jejíž porušení vede o k obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.
c) Ve světle uvedeného pak Nejvyšší soud konkrétně rozebral jednotlivé předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou ukončením jednání o uzavření smlouvy:
- Protiprávní úkon – k ukončení jednání o uzavření smlouvy dojde (i) ve stadiu, kdy druhá smluvní strana byla v důsledku chování partnera v dobré víře, že k uzavření smlouvy dojde, a (ii) bez legitimního důvodu
- Vznik škody – škodou v tomto případě nejsou běžné (obvyklé) náklady spojené s jednáním o uzavření smlouvy (zohledňuje se přitom typ a velikost smlouvy). Škodou naopak mohou být náklady vzniklé v důsledku specifických požadavků druhé strany.
- Příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody.
- Zavinění – úmysl nebo nedbalost.
