(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 296/2008, ze dne 12.1.2010)

Ujednání o smluvní pokutě lze podle § 39 obč. zák. posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné (tzn. bez možnosti shledat je neplatné jen ve výši přesahující rámec dobrých mravů). Obdobné platí pro posouzení výkonu práva na smluvní pokutu v souladu či v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Zatímco podle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku (§ 301 obch. zák.), občanský zákoník soudu právo snížit vysokou smluvní pokutu nedává a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě nelze použít na závazkové právní vztahy upravené občanským zákoníkem.