Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se ve věci Kohlhofer a Minarik proti České republice  zabýval hned několika stížnostmi akcionářů českých obchodních společností, kteří se dovolávali ochrany svého práva na spravedlivý proces v souvislosti s uplatňováním svých práv minoritních akcionářů při tzv. nepravém squeeze-outu.

Ve svém rozsudku ze dne 15.10.2009 soud uznal, že omezení práva stěžovatelů na přístup k soudu sice mělo zákonný základ a sledovalo legitimní cíl, podrobil ale danou českou právní úpravu kritice z hlediska přiměřenosti tohoto omezení a dovodil proto porušení Evropské úmluvy.[1] Předmětem přezkumu Evropského soudního dvora bylo ustanovení § 131 odst. 3 a § 220h odst. 3 a 4 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30.06.2008, které znemožňovalo podat návrh na neplatnost usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti pokračovat v době, kdy dojde k zápisu právní skutečnosti z takového usnesení vzešlé do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že předmětná ustanovení byla v prakticky totožném znění převzata zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (srov. § 56 zákona o přeměnách), má dle autorů tohoto příspěvku rozhodnutí dopad i na stávající úpravu přeměn obchodních společností.

O nepravém squeeze-outu hovoříme ve vztahu k postupu společníků, kteří využijí svého dominantního postavení ve společnosti a rozhodnou o zrušení společnosti bez likvidace a o převodu veškerého jejího obchodního jmění na sebe.[2] Tento postup byl možný na základě ust. § 220p obchodního zákoníku, kterého nahradila úprava dle části čtvrté zákona o přeměnách.

V posuzované věci podali minoritní akcionáři, kteří byli ze společnosti rozhodnutím jediného společníka vytěsněni, návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle ust. § 131 odst. 1 ObchZ. Jednalo se o jediný způsob obrany, jelikož akcionáři ze zákona nebyli účastníky paralelně probíhajícího řízení před rejstříkovým soudem o zápisu převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku. České soudy tyto návrhy na vyslovení neplatnosti buď zamítly na základě ust. § 131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku nebo řízení v souladu s ust. § 220h odst. 4 ObchZ zastavily.[3]

Uvedenou problematikou se následně zabýval Ústavní soud (ÚS), který porušení ústavně garantovaných základních práv neshledal.[4] ÚS mj. označil existující procesní záruky za dostačující a zdůraznil cíl právní úpravy spočívající v zajištění právní jistoty a rychlé přeměny společností. Konkrétně upozornil na skutečnost, že podle ust. § 131 ObchZ je rejstříkový soud oprávněn (tj. možnost nikoliv povinnost soudu) přezkoumat jako předběžnou otázku zákonnost a platnost usnesení valné hromady, na jehož základě má být proveden zápis do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud pak mohl v případě nutnosti řízení přerušit podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.12.2001. Prostředky na soudní ochranu práv minoritních akcionářů jsou tudíž podle ÚS dostačující.

Minoritní akcionáři tedy v rámci opravných prostředků na úrovní ČR neuspěli, když ÚS rozhodl v duchu své předchozí rozhodovací praxe, kdy při zvážení veškerých relevantních argumentů konstatoval, že: „právní úprava institutu zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře se z důvodu nedokonalého propojení rejstříkového řízení a řízení o žalobě o neplatnost […], kdy uvedené propojení umožňuje nezvratný zápis do obchodního rejstříku bez přezkoumání důvodnosti žaloby o neplatnost, pohybuje na samé hranici ústavnosti.“[5]

Po neúspěchu u Ústavního soudu se akcionáři obrátili na ESLP, který vedl v uvedených věcech společné řízení a ve svém rozsudku ze dne 15. října 2009 (č. 32921/03, 28464/04 a 5344/05) konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. ESLP uznal, že „předmětná ustanovení omezující meritorní projednání věci poté, co dojde k zápisu převodu do obchodního rejstříku, mohou vést k zamezení průtahů způsobených zneužíváním oprávněných prostředků proti usnesením společnosti, což podporuje stabilitu na obchodních trzích a také přispívá obchodu a ekonomickému rozvoji. [...] Toto odepření přístupu k soudu proto [...] sledovalo legitimní cíl veřejného zájmu.“[6] Zároveň ale dovodil, že zákonné omezení – jmenovitě omezení stanovená ust. § 131 odst. 1 písm.c) a § 220h odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.06.2008 nelze považovat za přiměřené.

ÚS vydal v souvislosti s rozhodnutím ESLP tiskové prohlášení, kterým vzal rozsudek ESLP na vědomí.[7] Tiskové prohlášení pak vydalo i Ministerstvo spravedlnosti ČR, ve kterém se zavázalo rozsudek analyzovat z hlediska způsobu promítnutí právního názoru ESLP do českého právního řádu. Dle dostupných informací je reakce na rozhodnutí ESLP součástí návrhu novely zákona o přeměnách společností a družstev.[8] Návrh této novely je předmětem meziresortního připomínkového řízení.

Do doby než bude přijata nová právní úprava (pokud vůbec) však bude třeba dle názorů autorů tohoto příspěvku v právní praxi zohlednit dopad předmětného rozhodnutí na situace, kdy nebude v důsledku pravomocně ukončeného řízení o zápisu do obchodního rejstříku možné meritorně rozhodnout o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí společnosti.  Tato skutečnost spolu s tím, že akcionáři nejsou (a nemohou být) účastníky řízení před rejstříkovým soudem způsobuje dle názoru ESLP porušení práv garantovaných Evropskou úmluvou, jmenovitě práva na spravedlivý proces. Je patrné, že uvedeným názorem budou dotčeny zejména procesy přeměn obchodních společností dle zákona o přeměnách.

Současná právní úprava přitom neposkytuje mnoho nástrojů, které by mohly být využity jako uspokojivé dočasné řešení do přijetí příslušných legislativních změn. První možností v rovině praxe rejstříkových soudů je aplikace ust. § 131 odst. 8 obchodního zákoníku, podle které by soud sám přezkoumal zákonnost a platnost usnesení valné hromady jako předběžnou otázku. Dále se teoreticky nabízí možnost přerušení rejstříkového řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Přerušení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu z důvodu paralelně probíhajícího řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, není po novelizaci občanského soudního řádu z 31.12.2001 v případě rejstříkových soudů možná. Rejstříkový soud by tak mohl řízení přerušit jedině v souladu s ust. § 109 odst. 1 písm. c), tj. spolu s podáním návrhu na zrušení sporných ustanovení zákona k Ústavnímu soudu. Nutno ale zdůraznit, že ESLP shledal porušení Evropské úmluvy i přesto, že tyto nastíněné procesní možnosti (vč. postupu dle ust. §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2001) existovaly již v době jeho rozhodování ve věci.

Závěrem lze tedy konstatovat, že, že zmiňované rozhodnutí  ESLP jednoznačné posiluje postavení nejen minoritních akcionářů při tzv. nepravých squeeze outech, ale všech osob, které jsou na základě ustanovení §52  a násl. zákona o přeměnách nebo obdobně na základě ustanovení §131 obchodního zákoníku aktivně legitimováni k podání návrhu na vyslovení neplatnosti přeměny a příslušného usnesení a které současně nemohou být účastníky rejstříkového řízení. Druhou stranou téže mince ovšem je skutečnost, že předmětné rozhodnutí vneslo do české právní praxe značnou míru nejistoty, která přetrvá minimálně do doby přijetí novely zákona o přeměnách a obchodního zákoníku nebo do okamžiku uspokojivé a ustálené reakce ze strany soudní praxe.

Tento článek byl prezentován na právním portálu eLAW.cz

[1] Rozsudek ve věci Kohlhofer a Minarik proti České republice ze dne 15. října 2009, český překlad dostupný na: http://portal.justice.cz/Justice2/soubor.aspx?id=84235

[2] Patěk D. Převod jmění na společníka. Bulletin Advokacie. 2009. č. 1-2. str. 46.

[3] Ust. § 220h odst. 4 ObchZ bylo zrušeno. Obdobné ustanovení nalezneme v §§ 53 a 56 z. o přeměnách, který stanoví: „Po zápisu přeměny do obchodního rejstříku a) nelze tento zápis zrušit, b) nelze se dovolávat určení neplatnosti projektu přeměny ne-bo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo členské schůze; tím není do-tčeno právo společníků nebo členů na do-rovnání, a c) projekt přeměny nemůže být změněn ani zrušen.“

[4] Viz Usnesení ÚS sp. zn. IV. ÚS 720/01 ze dne 25. března 2003 (odmítnutí), Usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 21/03 ze dne 31.srpna 2004 (odmítnutí) a Rozhodnutí ÚS sp. zn. Pl. ÚS 51/03 ze dne 22. února 2005 (odmítnutí).

[5] Viz Usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 527/04 ze dne 25. května 2005.

[6] Rozsudek ESLP ve věci Kohlhofer a Minarik proti České republice ze dne 15. října 2009

[7] http://www.concourt.cz/clanek/2558

[8] http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?k=5103&o=23&j=33&d=309500