Ustanovení §66 odst. 3 ObchZ stanoví, že jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Otázkou zůstává, jak interpretovat pojem „jakékoliv plnění“. Jinými slovy: jaká plnění poskytnutá osobě jako členovi orgánu společnosti musí být odsouhlasena?

Problémem se v nedávné době zabýval Nejvyšší soud (Rozsudek NS ČR sp.zn. 29 Cdo 2126/2009, ze dne 16. 6. 2010). Jednalo se o případ, kdy člen dozorčí rady společnosti, který byl zároveň i advokátem, uzavřel se společností smlouvu o poskytování právních služeb. Následně mu byla za tyto poskytnuté služby poskytnuta platba.

Uvedená platba nebyla schválena valnou hromadou a nebyla poskytnuta ani na základě žádného ustanovení zákona, vnitřního předpisu či smlouvy o výkonu funkce. Proto se společnost následně obrátila na soud a s ohledem na chybějící souhlas valné hromady argumentovala bezdůvodným obohacením a požadovala vrácení vyplacených peněz.

Nejvyšší soud nárok společnosti zamítl s tím, že souhlas je nutný čistě ve vztahu k plněním poskytnutým v souvislosti s výkonem funkce člena orgánu společnosti. Soud se tak opřel o systematický, teleologický a historický výklad a odmítl extenzivní výklad jazykový. Konkrétně přitom upozornil na větu druhou v odst. 3 ust. § 66 Obchodního zákoníku. Podle názoru Nejvyššího soudu znění tohoto ustanovení („společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti…“) jasně naznačuje omezení případů, kdy bude společnost disponovat právem na udělení nutného souhlasu.

Na základě těchto argumentů Nejvyšší soud dovodil, že poskytování právních služeb nelze považovat za výkon funkce a poskytnutí platby proto nepodléhá souhlasu dle ust. § 66 odst. 3 ObchZ. V dalším se Nejvyšší soud otázkou vymezení pojmu „související s výkonem funkce“ nezabýval a neposkytl tak ani obecné vodítko, které by naznačilo, jaké činnosti je možné považovat za „související s výkonem funkce“ a jaké činnosti nikoliv. Dle našeho názoru bude třeba každou obdobnou situaci posuzovat jednotlivě a vycházet zejména z textu ustanovení zákona, interních předpisů společnosti a případně smlouvy o funkce, které vymezují rozsah pravomocí orgánu společnosti.

Nejvyšší soud se nepřímo vyjádřil i stran účelu předmětného ustanovení, kterým je ochrana společnosti a jejích akcionářů před neautorizovaným obohacováním ze strany členů orgánů společnosti. Člen představenstva nebo jednatel společnosti, který bude disponovat podpisovým právem, může snadno obcházet zákon a vyplatit sobě nebo jinému členovi orgánů společnosti odměnu na základě titulu, který nebude formálně souviset s výkonem jeho funkce (např. formou nadhodnoceného poskytnutí právních služeb). Zde správně Nejvyšší soud zdůraznil, že zákon nabízí i jiné instituty sloužící stejnému účelu - tedy ochraně před konfliktem zájmů. Jako příklad uvedl zákaz konkurence  dle ust. §§ 65 a 196 ObchZ. V daném případě by se na situaci mohl aplikovat právě § 196, který ve svém odst. 1 písm. a) stanoví pro členy orgánů společnosti obecný zákaz vstupování do obchodních vztahů se společností.